Kvůli zpřísněným opatřením v rámci nouzového stavu jsou bohoslužby pro veřejnost uzavřeny. Probíhají v uvedené časy jen s účastí v rámci individuální duchovní péče pro rodinu, která má mši zapsanou.
Zpovídání probíhá obvyklým způsobem jako dosud. Navíc bude příležitost ke svátosti smíření v sobotu od 9 do 11 hodin v Bělé a od 14 do 17 hodin v Bohuslavicích.
Kromě toho je otevřen farní kostel ve středu a v pátek od 15 do 18 hodin a ve středu ještě od 19 do 20 hodin (tichá adorace); kostel v Závadě v úterý od 17 do 18 hodin a kostel v Bělé ve čtvrtek od 17 do 18 hodin. Přijďte přijmout svátost smíření a eucharistii - svátosti, které potřebujeme pro každodenní život víry, lásky a věrnosti! Ve dnech 27. - 29. října však z důvodu pobytu kněze na duchovních cvičeních kostely otevřené nebudou. Využijte návštěvy kostela v pátek, sobotu a v neděli a případně v dalším týdnu.
Také o nedělích od 14 do 15 hodin bude otevřen farní kostel k modlitbě a k přijetí eucharistie.
Apoštoský stolec rozšířil vzhledem k trvajícím omezením kvůli pandemii možnost získání plnomocných odpustků na celý měsíc listopad, včetně možnosti získání odpustků pro ty, kteří se nemohou zúčastnit bohoslužeb či nemohou navštívit hřbitov. Potřebné informace naleznete ZDE.
Apoštolský administrátor diecéze biskup Martin David nás zve ke společné modlitbě růžence. Modlitba bude přenášena online přes kanál YouTube vždy v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ve 20:00 hod na tomto odkazu.
Slovo apoštolského administrátora ke zpřísněným opatřením naleznete ZDE.
Výzva českých a moravských biskupů všem věřícím
Pro slavení neděle a pro další duchovní obohacení můžete využít nabídek v záložce K aktuálnímu stavu.
Nezapomínejme v modlitbě ani v konkrétní pozornosti na ty, kteří jsou opuštění, nemocní, křehcí či bezradní, na ty, kteří se bojí, kteří zápasí s různými těžkostmi a důsledky této doby!
P. Vojtěch Janšta, administrátor farnosti
Rozjímání Božího slova k 30. neděli v mezidobí A
Ex 22,20-26; 1 Sol 1,5c-10; Mt 22,34-40
Snad nám právě současný svět plný různých a překotných zákazů, nařízení, pravidel, příkazů a omezení může přiblížit náboženskou situaci Židů doby Ježíšovy. Vrcholem jejich náboženského života (spolu s chrámovými obětmi na nejsvětějším místě – v jeruzalémském chrámě) bylo zachovávání Zákona, který měl původ u Mojžíše a s ním na hoře Sinaj – byl to tedy zákon samotného Boha a jeho dodržování bylo tím nejlepším způsobem, jak žít na této zemi, tzn. kráčet po cestě, kterou sám Hospodin člověku vytyčil. Tento Zákon se však pro zbožné Židy rozrostl do 613 různých předpisů, které byly rozděleny na 365 zákazů (podle počtu dní v roce) a 248 příkazů (podle součtu všech údů a kostí v těle).
Číst dál: Aktuální opatření
Jak bylo na pouti? Móóóc hezky… Snad právě takto začíná často rozhovor s těmi, kteří prožili nějakou mimořádnou a neobvyklou poutní cestu. Nevím jak moji spolupoutníci, ale já jsem takovou otázku po absolvování naší farní pouti do Staré Boleslavi dostával – a odpovídal jsem na ni právě tak, jak je shora napsáno. A protože ne všichni měli možnost se nás zeptat na podrobnosti, rád bych na následujících řádcích vypsal naše poutní události, zážitky a dojmy, kterými jsme prošli, aby všichni čtenáři mohli naznat, že jsme se opravdu móóóc hezky měli.
„Lidičky, my jedem!“ Chtělo se mi zakřičet, když jsme v sobotu 26. září v 6 hodin ráno za vydatného deště a ještě husté ranní tmy vyjížděli autobusem z Bohuslavic. Po všech těch předchozích nejistotách – a jak to bude s poutí, budeme moct vůbec jet, nezruší se to, odhlásil se už někdo, nebude škaredé počasí apod. Prostě jsme vyjeli! A to s nadějným očekáváním budoucích chvil i s důvěrou v Boží pomoc a ochranu Panny Marie na všech cestách. Jenom otec Vojtěch si zapomněl doma peněženku s doklady – inu, na něco se vždycky zapomene…
Naší první zastávkou na 400 km dlouhé cestě byla Hora Matky Boží u Králík. Místní duchovní správce o. Karel Moravec nás přivítal a připomenul především osudy tohoto místa od konce druhé světové války. Při vysvětlení současného provozu zmínil hezkou zkušenost s místní kaplí Svatých schodů, kterou navštívily děti z jedné mateřské školy – a ačkoli nebyly ve víře vychovávány, byly podle návodu duchovního správce schopny vážně a usebraně vystoupat na kolenou schodiště v této svatyni, která připomíná Ježíšovo odsouzení v Jeruzalémě. Však jsme se na tomto místě soustředěné modlitby také zastavili – a komu to kolena dovolovala, zařadil se do dlouhého zástupu poutníků, kteří zde před námi tolikrát rozjímali nad Kristovým umučením a svěřovali Pánu svá trápení i naděje.
Po společné mši svaté a prohlídce areálu jsme (stále za vydatného deště a během recitace růžence) už směřovali na další poutní místo – Neratov v Orlických horách. Byli jsme vděčni panu řidiči, který ochotně, soustředěně a opatrně řídil autobus záludnými zatáčkami a zúženými podhorskými cestami. Na místě nás přivítal staletý chrám, v minulých desetiletích tolik zdevastovaný a poté opět obnovený, s pozoruhodnou prosklenou střechou a střídmou a inspirativní vnitřní výzdobou. Pro mne bylo překvapením stálé množství lidí, kteří i v takovém nečase přijížděli na místo tolika minulých poutí a modliteb k Panně Marii Nanebevzaté. Každopádně příjemným překvapením pak bylo výborné pivo z místního pivovaru, které někteří stihli ochutnat přímo z čepu, jiní si je zakoupili balené v místní prodejně.
Cestou ku Praze jsme nechtěli minout historické královské město Hradec Králové. Katedrálu sv. Ducha jsme vyplnili nejen svými mokrými bundami a deštníky, ale také zpěvem k Duchu svatému za doprovodu varhan. Fyzicky zdatnější účastníci pak mohli obdivovat krásy Bílé věže – jak zrekonstruovaný interiér s příjemným schodištěm, skleněným modelem věže (vážícím tunu) či 206 cm širokým zvonem Augustinem z roku 1509, tak malebný výhled na město a okolí. Další kostel na Velkém náměstí, svatyně Nanebevzetí Panny Marie, nás svou tichou atmosférou barokně pohladil před další jízdou už přímo do cíle.
V 18:30 jsme mohli hlásit příjezd do Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, a to případně jak svým blízkým pomocí esemesek, tak obsluze v místní restauraci, kde jsme měli zajištěnu večeři. Ubytování dílem v prostorách pedagogické fakulty a dílem v penzionu bylo dostačujícím a (doufám že i) příjemným zázemím naší poutní výpravy.
Číst dál: Jak bylo na pouti?
Vážení a milí farníci,
všemožné letní akce, dovolené, prázdninové pobyty či přeskupení pracovních směn ovlivňují náš běžný denní či týdenní program. Je třeba odlišně plánovat či pružně reagovat. S těmito změnami je spojena také naše návštěva nedělních bohoslužeb. Platí zde podobně jako v jiných záležitostech: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. V naší zemi i v zahraničí je většinou dostatek příležitostí k účasti na mši svaté ve sváteční den. Proto si můžeme naplánovat místo i čas pro bohoslužby tak, abychom s nimi mohli skloubit své letní programy. Dovolte mi k této praxi přidat několik poznámek.
- Věnujme pozornost plánování nedělní bohoslužby. Zvláště v případě dovolené častokrát domýšlíme a chystáme veškeré možné detaily a možnosti zábavy, a bohoslužba zůstává poněkud stranou. Pokud si pobyt organizujeme sami, lze jej uzpůsobit tak, aby prostor pro mši svatou zůstal pevný a důstojný, nikoli náhodný či ve smyslu: uvidíme, jestli to vyjde. Vztah s Bohem se podobně jako každý vztah odehrává a upevňuje nejvíce v běžných dnech a při pravidelných setkáních. Právě do svých letních programů bychom měli Pána zapojovat a sdílet s ním to, co prožíváme. Nedělní mše svatá je k tomu privilegovaným prostorem.
- Pokud jsme na pobytu v zahraničí, vyhledejme si bohoslužbu v jakémkoli v dostupném kostele. Jestliže nerozumíme jazyku, v němž se mše svatá slouží, je vhodné si dohledat biblické i další texty k příslušné neděli. Jsou běžně dostupné v mobilních aplikacích a na webových stránkách např. www.liturgie.cz. Účast na mši svaté má samozřejmě nedocenitelnou hodnotu, i když nerozumíme jazyku, v němž je sloužena – pokud se účastníme ochotně a zbožně. Avšak k hlubšímu prožívání může velmi přispět naše připravenost a schopnost naslouchat tomu, co se při slavení eucharistie zvěstuje. Připravenost k porozumění Božímu slovu je pro náš duchovní život zásadní.
- Navštivme bohoslužby jiných křesťanských církví, pobýváme-li na místech, kde nejsou katolické kostely. Nejbližší ve víře i bohoslužbě jsou nám církve východní. Existují i katolíci východních obřadů, tedy nejběžněji tzv. řeckokatolíci, kteří slaví v jednotě s námi stejnou bohoslužbu, při níž tedy můžeme přistupovat ke svatému přijímání – je ovšem potřeba nechat otevřená ústa k přijímání pod obojí způsobou (ze lžičky, kterou neolizujeme!). U východních církví, které nejsou v jednotě s katolickou církví (nejčastěji tzv. pravoslavní v Řecku, Bulharsku, Rusku aj.), přistupujeme ke svatému přijímání jen v případě opravdové potřeby a navíc s ohledem na to, zda příslušná církev připouští ke svátostem křesťany jiných vyznání. Při běžné jednorázové návštěvě tedy ke svátostem u těchto církví nepřistupujeme. Zásadně se pak nezapojujeme do společné večeře Páně u bohoslužeb evangelického typu, protože se nejedná o skutečnou svátost. Každopádně však je prostá účast na jakékoli křesťanské bohoslužbě lepší než neúčast – čas, který si vyhradíme a který věnujeme Pánu, je způsobem, jímž světíme sváteční den. Pokud uděláme, co můžeme pro naše nedělní slavení bohoslužby s Pánem, ačkoli nemůžeme být na katolické bohoslužbě, nehřešíme, ale naopak v rámci možností plníme třetí přikázání.
- Ve sváteční den si vyhraďme čas k soukromé modlitbě, předčítání Božího slova, modlitbě růžence apod., pokud jsme odkázáni na organizaci zájezdu či pobytu tak, že se nemůžeme účastnit žádné bohoslužby. Po návratu je pak užitečné navštívit jakoukoli bohoslužbu v kterýkoli den, protože tím dáváme důležitý prostor Bohu v našem duchovním životě. Ani v takovém případě se nejedná o hřích, který by vylučoval ze společenství s Pánem, takže můžeme přistupovat k eucharistii.
- Účast na tzv. mši s nedělní platností v sobotu večer je častou praxí při návštěvách nedělní bohoslužby. V případě potřeby, nouze, cestování, zaměstnání, návalu naléhavých povinností apod. je samozřejmě tato účast možná jako způsob náhradního slavení neděle. Nicméně se nejedná o řádnou a normální praxi, je to vždycky výjimka (kromě tzv. vigilií, tedy mší v předvečer slavnosti Narození Páně, Zmrtvýchvstání Páně, Seslání Ducha svatého a ještě o několika dalších význačných slavnostech). Sobota totiž není neděle – a když se v noci vyspíme a ráno se probudíme, nastává v našem vnímání nový den. A právě neděle je dnem, který máme zvláštním způsobem věnovat Bohu a svému posvěcení, takže by měla být vyhrazena bohoslužbě – vždyť je to naše křesťanská oslava, jde o setkání se samotným Bohem! Chodívá-li se na nedělní mši zásadně v sobotu, pak se obyčejně křesťansky neslaví ani sobota, ani neděle, zbude jen jakási izolovaná účast na mši na přelomu dní. Častým argumentem k účasti na sobotní mši je potřeba vyspat se po celotýdenní námaze. Je jistě potřeba si odpočinout a vyspat se, ale to si lze zorganizovat i jinak. V praxi to totiž potom vypadá tak, že na všechno možné si člověk najde čas a všechno si přizpůsobí, jen nedělní mše je problém. Tehdy už není na prvním místě Bůh, ale člověk sám. Toto smýšlení rozhodně nelze podporovat. To je také důvod, proč se v naší farnosti taková sobotní bohoslužba nekoná. Pro případ naléhavé potřeby je v okolí dostatek takových sobotních večerních mší.
Přeji Vám všem požehnané letní dny na vašich cestách, při prázdninových aktivitách, při odpočinku a zábavě, s Vašimi blízkými – a při tom všem v živém společenství s naším dobrým a ustavičně přítomným Pánem!
P. Vojtěch Janšta
Milí farníci, bratři a sestry,
s účinností od 8. června 2020 jsou zpřístupněny bohoslužby pro maximálně 500 účastníků (kromě kostelního personálu), ovšem stále platí zpřísněné hygienické podmínky, mezi něž patří vyžadované dvoumetrové vzdálenosti mezi jednotlivými účastníky, pokud nepatří do jedné domácnosti.
V naší farnosti bohoslužby probíhají podle zavedených pravidel, která si můžete přečíst ZDE.
Příležitost ke svátosti smíření je přede všemi bohoslužbami ve všední dny, v neděli před ranní mší svatou v Bohuslavicích.
Můžete mě také kontaktovat za účelem rozhovoru, setkání nebo individuální návštěvy s pomazáním nemocných, se svátostí smíření a přijetím eucharistie.
V hlavní nabídce pod názvem "K aktuálnímu stavu" využijte inspirace pro Vaše duchovní obohacení a prožívání, zvláště při nemožnosti návštěvy kostela.
Milí farníci,
opět nemáme možnost slavit společně všichni nedělní mši svatou. Využijme proto přímých přenosů bohoslužeb ve sdělovacích prostředcích. Přehled všech bohoslužeb vysílaných u nás najdete ZDE. 
Při sledování mše svaté nezapomeňme, že jde o modlitbu. Připravme se ni a vytvořme si hezké zbožné prostředí. Nenechme se rozptylovat mobilními telefony, vařením, topením, domácími pracemi či úkoly. Prožijme sledování mše svaté tak, jako bychom byli v kostele.
V mnoha ohledech cennější však může být vlastní domácí liturgie, do které se členové aktivně zapojí a prožijí tak skutečnou bohoslužbu. Inspirujte se užitečnými návrhy z jara, které naleznete na těchto odkazech:
Modlitba v rodině - 4. neděle velikonoční
Modlitba v rodině - 5. neděle velikonoční
Manuál pro domácí nedělní bohoslužbu
Na tomto místě si můžete také stáhnout obrázek k evangeliu následující neděle, který vždycky vybarvujeme a vystavujeme s krátkou promluvou při mši svaté v 9:30 ve farním kostele. Pokud Vaše děti rády vybarvují, můžete jim vytisknout tyto obrázky, pomoci vysvětlit, co se na nich odehrává, a připravit tak nedělní bohoslužbu i s tím, že třeba obrázek může být doma po celou neděli vystaven, zvláště v okamžicích modlitby.
Dejme křesťanskému slavení neděle více domácí a rodinný rozměr. Můžete vyrazit na procházku a pomodlit se cestou u nějaké kapličky s aktuální prosbou za všechny nemocné, umírající, zdravotníky, politiky, podnikatele a živnostníky apod. Podle výzvy našich biskupů se takto můžete pomodlit růženec nebo můžete využít křížové cesty či velikonoční pobožnosti "cesta světa", které jsou k dispozici v záložce K aktuálnímu stavu. Rovněž můžete načerpat inspiraci z komentáře k nedělnímu Božímu slovu na našich stránkách.
Lze s užitkem strávit více času s nejbližšími, zvláště s dětmi či starými a osamělými. Vnímejme absenci návštěvy kostela jako užitečný sebezápor i oběť za druhé a jako pozvání k růstu víry jinými cestami, které můžeme právě nyní objevit.
S přáním požehnané neděle
P. Vojtěch Janšta
