• Vítejte na stránkách naší farnosti!

  • Farní kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích

  • Filiální kostel sv. Urbana v Závadě

  • Filiální kostel sv. Jana Křtitele v Bělé

Copyright 2019 - Římskokatolická farnost Bohuslavice u Hlučína

Vítejte na stránkách naší farnosti

Jaké byly oslavy 100 let farnosti

Dekretem olomouckého arcibiskupa kardinála Lva Skrbenského z 1. září 1919 byla bohuslavická lokální kooperatura povýšena na farnost. Co to znamenalo pro obce Bohuslavice, Bělou a Závadu? Především to, že se zmenšil veliký obvod dolnobenešovské farnosti, byl ustanoven první bohuslavický farář P. Karel Plaček a kostel Nejsvětější Trojice se stal farním kostelem. Následně byla postavena nová farní budova. Později přešla pole na bohuslavickém katastru patřící benešovské farnosti do vlastnictví farnosti bohuslavické. Duchovní správa byla bližší, jednodušší, efektivnější. To všechno je ovšem pouze vnější rámec. Farnost je především jakousi živou buňkou církve, kde se předává, odehrává a upevňuje duchovní život věřících ve společenství církve. Letos tedy uplynulo 100 let od vzniku naší farnosti. Takové výročí se samozřejmě sluší oslavit. Záměrem těchto celoročních oslav však nebyla jen nějaká historická připomínka spojená s běžným lidovým veselím. Byla to příležitost, jak vyzdvihnout a upevnit právě to, co za celých sto let činilo farnost podstatně farností, tedy jak oslavit a posílit Boží přítomnost mezi námi a v každém z nás modlitebním, kulturním i společenským sdílením a setkáváním. Za tímto účelem vzniklo široké modlitební společenství farníků, kteří se společně i soukromě modlí za růst víry v naší farnosti, uskutečnily se různé poutě (Hrabyň, Hostýn, Opava, Svatá země) a smírčí a kající pobožnost, proběhlo udílení svátosti biřmování 60 farníkům, byly nabídnuty výstavy (Matka Tereza, Anenské slavnosti), koncerty a výlety, proběhla velikonoční dílna pro děti, ve farním kostele byla zřízena vzpomínková místnost mapující život farnosti v minulosti i současnosti apod.

Vrcholem těchto oslavných příležitostí se měla stát hlavní oslava 100 let farnosti 15. září tohoto roku na hřišti v Závadě. A nutno hned jedním dechem dodat, že se skutečně stala vrcholem důstojným a v určitém smyslu nezapomenutelným. Přípravy provázely různé rozpaky – po předchozím propršeném víkendu visel otazník nad častokrát neúprosným počasím; mnozí si kladli otázku, proč se stěhujeme zrovna do Závady… Nicméně ochota a spolupráce mnoha složek, obecních představitelů a dobrovolníků skýtala záruku, že se akce zdaří. O nedělním ránu, za čerstvého a chladivého vzduchu, s vydatnou nadílkou rosy a vyhoupnuvším se ještě letním sluníčkem, se na závadském hřišti vyjímalo vyzdobené pódium, připravené po všech stránkách pro slavnostní bohoslužbu, byly rozmístěny stovky laviček, stoly a stany, kolem stánků s chystaným občerstvením a dalšími nabídkami čile pobíhaly zodpovědné osoby a jejich pomocníci. Hudebníci a zpěváci vylaďovali písně a zvukovou vyrovnanost, ministranti secvičovali průběh liturgie a přicházející farníci zahájili modlitbu růžence přede mší svatou. Správný mumraj, jak má být. V deset hodin vstoupil do areálu hřiště liturgický průvod, doprovázený zpěvem scholy a očima sedmi až osmi stovek farníků a hostů, kteří se shromáždili ke slavnostní bohoslužbě. A tito účastníci nějak vnitřně cítili, že právě mše svatá je oním středem, vrcholem a zdrojem, který spojuje farníky a utváří z nich pravý Boží lid, živený Kristovou láskou, s níž on za nás obětoval svůj život. Mnohá setkání, mnohá slova a tváře farníků vyjadřovaly, že přítomní prožili něco neobyčejného: vždyť nejsme sochy, které stojí vedle sebe a od kterých se všechno odráží, ale jako jedinečné lidské bytosti jsme vnitřně propojeni skrze svá srdce; a ta jsou-li připravena přijmout a darovat, naslouchat i chválit, obětovat se, postarat se a radovat se, umožňují hluboké vzájemné obohacení. Myslím si, že právě toto pomohlo vytvořit neopakovatelnou atmosféru opravdové farní oslavy. Krásné počasí pak všechny vybízelo k dalšímu společnému slavení: pestře a bohatě zásobené stánky nabídly kvalitní občerstvení, chystané s ochotou a úsměvem, hudba na pódiu dotvářela příjemné venkovní posezení a pohodové klábosení; a zábavu i potřebné emoční zážitky obstaraly soutěže pro děti i dospělé a sportovní zpestření zvláště při fotbalovém utkání žen. Útulné venkovní prostředí v obklopení zeleným pažitem mohlo inspirovat také k citlivějšímu pohledu na přírodu a její ochranu, k čemuž podával své inspirace stánek „Jde to jinak“. A každý si mohl na památku pořídit upomínkové předměty s logem 100. výročí farnosti. Když se slunce schylovalo k západu a odevzdávalo travnatou plochu i její účastníky víkendovému zakončení, mohl si každý z účastníků, ať stále přítomných na hřišti nebo již navrácených do svých domovů, odnášet vzpomínku na povzbudivé a milé setkání. Snad ani žádný důsledný škarohlíd, který se tu a tam vynoří při každém dobře míněném úsilí, neměl vzhledem k této oslavě nic na práci; možná snad ten, kdo se oslavy nezúčastnil. Aťsi. Kdo přišel s dobrou motivací a otevřeným srdcem, rozhodně neodešel fyzicky, duševně ani duchovně s prázdnou.

Tak jsem to viděl já. Doufám, že vy také. Vždyť to byla naše společná a krásná oslava! Bez vás by nebyla, zvláště ne bez těch nadšených a ochotných. Díky!

P. Vojtěch Janšta, administrátor farnosti Bohuslavice u Hlučína

f t g m

Smartlook